Napříč Austrálií na kole Vertec (7.) - Z Adelaide do Melbourne přes Kangaroo Island - Články

Naše poslední reportáž byla z Adelaide, kde jsme strávili celkem týden a dopřávali si odpočinek po více než jedné polovině expedice.


Poslední dny v Adelaide
Asi nejsilnějším zážitkem pro nás byla návštěva přírodního parku Clealand, kde mají návštěvníci možnost spatřit mnohá australská zvířata, jako klokany, emu, dingo wombaty, ježury atd. Největším lákadlem jsou ale koalové. A právě zde máte možnost si za poplatek koalu pohladit, vzít do náručí a nechat se s ním vyfotit. To jsme si nemohli nechat ujít! Pro Renču to byl nezapomenutelný zážitek, na který se celých 5000 km těšila. I těch 10 km šlapání do pořádného kopce stálo za to. Kromě parku ze zvířaty jsme navštívili ještě nádhernou botanickou zahradu a také největší aboriginské muzeum na světě, které stojí právě v centru Adelaide. Je to zajímavá expozice o tomto v Austrálii původním a velmi zajímavém národu.
V Adelaide jsme se také měli sejít s dánským cyklistou Nicolaiem, ale na místo srazu jsme dorazili nechtěně se zpožděním a Nicolai už na nás bohužel nečekal. Tak snad v Melbourne – jede totiž stejnou trasu.
Neplánovaně trávíme další tři noci v Adelaide navíc a to u Pavla Kohouta, který je zde na stáži. Společně s ním vyrážíme na první koupání k moři. Dosud jsme se totiž kvůli nízké teplotě vody nikde nekoupali. Tady je tomu podobně, moc teplá není. Renča zůstává na břehu a já lezu do oceánu sám.


Huráá na Kangaroo Island
Tento ostrov plný původní fauny se nachází asi 100 km jižně od Adelaide a lodí se k němu jede asi 2 hodiny. Do přístavu Wirrina nás doprovází Pavel a pak už plujeme sami do hlavního města Kingscote. Teprve až na lodi se dozvídáme, že téměř 85 % ostrova bylo evakuováno a je policejními zátarasy zavřeno kvůli obrovským požárům. Jsme rozčarováni, neboť zaměstnanci lodní společnosti nám tuto informaci sdělili až po nástupu na palubu a zaplacení lodních lístků. Zároveň jsme strašně zklamaní, že asi nic neuvidíme. Po připlutí zjišťujeme aktuální stav v infocentru a je to opravdu tak. Může se jen do 60 km vzdáleného přístavu Penneshaw. Váháme, zda tam jet a vidět aspoň tučňáky, anebo se vrátit hned na australskou pevninu. Nakonec tučňáci vítězí. Pozorování těchto tvorů a jejich návratu z moře za setmění stálo opravdu za to. Vracíme se zpět do Kingscote a tam se dozvídáme, že byla otevřená další malá část ostrova, kde je jeden park se zvířaty. A tak se jedeme podívat na klokany, medvídky koala, krokodýly, papoušky dravce a dokonce i possumy. Měli tam take wombata, toho jsme viděli úplně poprvé. Před odplutím pozorujeme ještě krmení pelikánů a potom nám už nezbývá nic jiného než se vrátit na australskou pevninu. Ohně zuří dále, zvětšují se a nedaří se je uhasit. Přijíždějí požárníci z celé Austrálie, dokonce až z Tasmánie. Jsou to konvoje stovek vozů. Nepříjemný pohled. Myslíme jen na ta všechna nádherná zvířátka, která se asi nepodaří zachránit.


Podél pobřeží směrem na Melbourne
Volíme trasu, která kopíruje pobřeží směrem k Victor Harbor a Goolwa. Udělali jsme dobře, je to parádní cesta skrz vysoké lesy, je příjemně chladno, nádherné pohledy z kopců na oceán. Jediné, co nás trápí, jsou stovky dotěrných much. Moskytiéry máme navlečené už celé dny, bez nich to nejde. Ve Victor Harbor musíme s mým kolem do servisu, mám něco se středem. Profesionální a příjemný chlapík během 30 minut vše perfektně opravuje a účtuje si jen 15 AUD. V tomto městečku nás zaujala historická, koňmi tažená tramvaj, ktera po náspu vozí turisty na ostrůvek Granit Island. Další kilometry následují po atraktivní pobřežní cyklostezce. Moc nás zaujalo historické městečko Strathalbyn, asi doposud nejhezčí město na naší cestě. Odtud dále jedeme několik set kilometrů velmi neatraktivní a nudnou krajinou. Jediným zpestřením, kromě několika vyschlých bílých solných jezer, je snad překonání slavné řeky Murray, po které se v historii plavily krásné kolesové parníky.
Začíná nás trápit počasí, začíná pršet, máme hodně silný protivítr a takto to trvá několik dní. Nedá se nic dělat, musíme bojovat.
V městečku Kingston nás vítá asi 20 metrů vysoká socha humra. Člověk by se skoro až lekl. Za Kingstonem už začíná být cesta konečně trošku zajímavější, občas nějaké kopečky, lesy a vinice. Musíme ale spěchat, čeká nás další den více než 130 km do Mount Gambieru. Kdyz to stihneme do večera, budeme mít šanci krmit possumy. A vychází nám to. 139 kilometrů přibylo na tachometru a večer se jdeme podívat do propasti, která je plná malých nor, ze kterých po setmění vylézají possumi za potravou a lidé je tam chodívají krmit. Je to krasny zážitek. Tyhle zvířátka – něco jako veverky ve velikosti kočky se vás vůbec nebojí, žerou vám ovoce klidně z ruky, můžete si je pohladit, no paráda. Mount Gambier má ovšem ještě jednu raritu. A to nádherné kalderové jezero Blue Lake o obvodu 5 km, které se třpytí fantastickou tyrkysovou barvou. Fantazie, nemůžeme se nabažit. Tady také končí naše putování Jižní Austrálií a vstupujeme na území dalšího státu – Victoria.


Slavná pobřežní silnice Great Ocean Road
K této silnici jsme dorazili přes města Portland a Warrnambool. Prvními útesy, které proslavily tuto silnici jsou skaliska v místě zvaném Bay of Islands. Přijíždíme sem chvíli před setměním. Akorát přichází silná bouřka, hodně blesků a déšť. Je to ale jen přeháňka a hned po ní přichází západ slunce. Je to neuvěřitelné divadlo stínů a barev. Takové přírodní show jsme tady ještě nezažili. Fotíme co to jde, a vše pozorujeme a užíváme si to. Tak tohle bylo opravdu skvostné přivítaní na Great Ocean Road. Druhý den ráno je ještě hezky, projíždíme kolem bizarních útesů ve tvaru mostu – London Bridge. Pomalu se ale počasí horší, sluníčko se ztrácí a když jsme v Loch Ard Gorge a pak dále na slavných Twelve Apostels, tak nám už počasí nepřeje. Ještě neprší, ale už to není na focení. Zde se prvně setkáváme s proudícími davy turistů. Je to skoro jak v Praze na Václaváku. Trošku nám to kazí dojem, ale nic nenaděláme. Komerce a turismus dorazily bohužel už i sem. V Austrálii naštěstí zatím pouze sem... Zbytkovou část po Great Ocean Road překonáváme v dešti. Hlavne v okolí Apollo Bay jsou velké lijavce. Krajina je kopcovitá. Nedá se nic dělat, musíme šlapat. Chceme být přece včas na vánoce v Melbourne.
Na závěr Great Ocean Road jsme narazili na medvídky koala, kteří žijí v malém eukalyptovém lesíku, ve volné přírodě dned u cesty. Tak přece jen nejsou pouze v parcích, ale i divocí ve volné přírodě.


Setkání s blbcem
V městečku Princetown jsme byli požádat v místní restauraci o vodu. Odmítli nám ji dát s tím, že prý podzemní voda není pitná. Že si prý máme koupit vodu balenou. O tom, že mají dešťovku, se ani nezmínili. Tak jsme vyšli ven a chtěli si nabrat z kohoutku, který jsme objevili pár metrů vedle na pozemku kempu. Odtamtud nás ale sprostě vyhodil jeden nepříjemný Australan. Rezolutně nám ji odmítl dát, a že si ji máme koupit u něj v obchodě. Vysmál jsem se mu a řekl, ze on je prvním a jediným nepříjemným Australanem, kterého jsme potkali a že ostatní jsou moc fajn. O vodu jsme nakonec požádali na nedaleké farmě, kde nám ji bez problémů velmi ochotní Australané dali. Ostatně jako vždy.


Příjezd do Melbourne
Ze 70 km vzdáleného Geelongu vede dvouproudá dálnice, po které se může jet i na kole. Tak tedy jedeme. V jednom místě je najednou vjezd cyklistům zakázán. Hledáme náhradní řešení. Asi po půl hodině marného hledání se vracíme na dálnici a frčíme dalších 20 km k Melbourne. Je to hrozně nepříjemná jízda a navíc se bojíme, že nás bude pokutovat policie. Těsně před městem se dálnice začína zvedat na dlouhý most. Tak tohle určitě nezvládneme. Tady by bylo o život. Sjíždíme z dálnice dolů a jdeme se motat předměstskými uličkami, abychom se dostali do centra. První pohledy na Melbourne jsou úchvatné. Je vidět plno skleněných mrakodrapů i historických budov. Je až překvapivé, jak to k sobě celkem ladí. Na několik hodin se zastavujeme u Kořínkových, kteří zde žijí už mnoho let. Je zde zrovna na návštěvě Mirek, bývalý Renčin spolupracovník. Povídalo by se dlouho, jenže my se musíme prokousat skrz Melbourne na druhý konec města k našim známým, u kterých budeme trávit vánoce. Jedeme podél řeky Yarra po parádní dlouhé cyklostezce. Pro cyklisty je Melbourne opravdový ráj. Začíná se stmívat, cesta je dlouhá a dost komplikovaná. Nemáme podrobnou mapu a trošku bloudíme. S pomocí kolemjdoucích se ale nakonec daří dosáhnout cíle až jsme na místě. Tachometr ukazuje 6506 km. Tak tady, u Marka a Prue ve čtvrti Ivanhoe, budeme trávit vánoce.


Závěrem
Jak probíhaly naše australské vánoce, co vše jsme zde zažili, jak se nám líbilo Melbourne a co jsme v něm viděli, tak na to se můžete těšit v další reportazi, která bude zároveň spojena s prvními zazitky z Tasmanie, zážitky z Tasmánie, kam se vydáváme už 28.12. a strávíme zde Silvestra.


Fotogalerie:







Martin Stiller, Renáta Lorišová - www.cyklocestovani.cz, 03.01.2008