Napříč Austrálií na kole Vertec (1.) - Let do Austrálie a první dojmy - Články

Cyklocestovatelé Martin Stiller a Renáta Lorišová přinášejí první informace ze své cesty napříč Austrálií na kole.

Naše cesta z Ostravy do Perthu vedla s mezipřistáními ve Vídni, Soulu a Sydney. Celý let byl více než pohodový a po celou dobu na nás svítila šťastná cestovatelská hvězda.
Na malinkém ostravském letišti s moderní vstupní halou nás přivítala příjemná slečna Lucie ze společnosti CCA, která nám předala letenky Ostrava-Vídeň-Ostrava. Odbavení proběhlo nečekaně hladce, i když jsme očekávali problémy. Naše zavazadla svou hmotností nesplňovala totiž dané limity. Odbavovací personál byl dokonce tak ochotný, že jsme mohli dodatečně ještě přemístit zapomenutý sprej na řetěz z příručních zavazadel do velkých krabic, které už byly odbaveny a určeny do zavazadlového prostoru.

Ledalem SAAB 340 společnosti Central Connect Arlines jsme se během 40 minut přesunuli do Vídně. Tam jsme museli asi 3 hodiny čekat na další let, které jsme strávili baštěním domácích řízečků od maminky. Z Vídně do Jižní Korei to trvalo cca 9,5 hodiny. Více než pětihodinové čekání na obrovském luxusním letišti v Soulu si Renča krátila malováním vlastního korejského vějíře, který poté věnovala naší skvěle hostitelce v Perthu.

Ze Soulu vedla naše cesta dále do australského Sydney. Tady jsme tušili velké trápení při odbavování. Australské předpisy jsou totiž hodně přísně a téměř nic se nesmí dovážet. Hlavně ne žádné jídlo, rostliny, hlína a nic živého. Od jednoho člena celní kontroly jsme se dozvěděli, že budeme muset pravděpodobně celá kola vybalit a nechat je desinfikovat. Zděsili jsme se! Nakonec ale vše proběhlo strašně jednoduše a celníci se spokojili s naším prohlášením, že kola jsou čistá. Osobní odbavení též proběhlo bez problémů.

Z mezinárodního letiště jsme se pak přesunuli na vnitrostátní, což znamenalo několik kilometrů autobusem. My ale nevěděli, že je placený a australské dolary jsme žádné ještě neměli. Jedna milá cestující nám ale strčila do ruky 10 AUD na jízdenky a řekla: "Present for you," a zmizela v davu, aniž by si od nás vzala eura, která jsme ji nabízeli.

Na vnitrostátním letišti už bylo klidněji. Prozřetelně jsme všechna zavazadla označili štítky s adresou a telefonem našich perthských hostitelů. To se ukázalo jako skvělý nápad! Oficiální štítky australské aerolinky se totiž následně odlepily. Na základě těch našich byla pak naše hostitelka Janet kontaktována, zda zavazadla jsou určena opravdu do Perthu. Náš poslední let se společností Virgin Blue trval asi 5 hodin a i když jsme měli místo povolených 20+7 kg celkem asi 35+8, nikdo po nás naštěstí žádné peníze navíc nechtěl.

Západní Austrálie nás přivítala velmi chladným počasím (13 ° C) s dost nepříjemným deštěm. Kdo by to čekal? Měli jsme si snad vzít místo plavek a opalovacího krému goretexovou bundu a beranici? No uvidíme. Na letišti v Perthu už na nás čekali Janet a Don Cheesemanovi, kteří se o nás báječně starají. První dva australské dny jsme trávili aklimatizačním spánkem, smontováním kol, částečnými nákupy zásob potravin a vyřizováním dalších důležitých věcí. Malinko jsme si prohlédli i samotné hlavní město západní Austrálie - Perth, kde nás zaujal především úžasný Kings Park plný nádherných vzrostlých stromů všech možných druhů a místy s absolutně neporušeným biotopem australské buše.


Co nás zaujalo a překvapilo a s čím se u nás běžné nesetkáváme?
1) místo vrabců tu všude létají krásní červenozelení papoušci
2) jezdí se tu vlevo - no to bude ještě oříšek se tomu přizpůsobit
3) jsou tu víceméně samé jednopodlažní domky
4) člověk si zde připadá jak v botanické zahradě - všude kolem samé palmy a další nám nevšední dřeviny
5) školáci zde mají školní uniformy - že by pozůstatek anglického školství?


Fotogalerie:





Martin Stiller, Renáta Lorišová - www.cyklocestovani.cz, 05.10.2007