Katalánsko 2007 - Články

Při loňské únorové pracovní návštěvě katalánska mi bylo jasné že tento kraj poctím svojí cyklo návštěvou uprostřed zimy. Trochu jsem tušil co mohu čekat od španělského únorového počasí tak jsem si zabalil odvážně letní spacák a pár věcí asi jako na červnovou čtrnáctidenní cyklo expedici v českých krajích a odcestoval směr Barcelona.


Přírodní park El Garraf
Park leží asi 25 km jižně od Barcelony. Je poměrně malý asi jako jizerské hory. Jeho kopce se vypínají přímo z moře jsou příjemně oblé porostlé piniemi a rozmarýnem. Stoupání jsou celkem v pohodě maximálně 7-8%. Nejvyšší hora la Morella měří 595 m.n.m. Jako výchozí bod jsem si zvolil město Sitges na jižním konci parku. Městečko má krásnou středomořskou atmosféru v únoru okořeněnou karnevalem. Je tu několik muzeí a krásná pobřežní promenáda. Trávím zde dva dny projíždím park křížem krážem po nádherných šotolinových cestách. Ale pozor můžou zde 30 kilometrovou rychlostí volně projíždět motorová vozidla. Na území parku leží několik vesnic a na samotách jsou zemědělské usedlosti buďto obydlené nebo z nich jsou jen starodávné trosky. Podél po pobřeží se kopci prokousává celkem pěkná panoramatická silnice č.31. Ale má jednu vadu na kráse. Příliš velký provoz včetně nákladních aut z blízkého lomu.













Přírodní park delta del Ebro
Delta se rozprostírá samozřejmě na úplné rovině tak si možná cyklista řekne nuda ale je to rozhodně docela zajímavý kus přírody. Deltu můžete projet na kole po silničkách s mírným provozem dokonce v jedné vesnici je půjčovna jízdních kol. V parku je několik jakých si rozhleden ze kterých se dá pozorovat ptactvo je to hotový ráj pro ornitology. Hlavní tok řeky Ebro se dá přejet na dvou místech přívozem to vám může ušetřit spoustu kilometrů.


Katalánské vnitrozemí
Je krásné. Samozřejmě že od moře to je vždy do kopce ale jakmile se přejede první hřeben můžete projíždět vnitrozemím po silničkách s minimálním provozem s perfektním asfaltovým povrchem.Ve vnitrozemí jsem neměl problém s free campingem. Všude kolem vás se rozprostírají olivové háje, vinice nebo třešňové sady(v únoru krásně kvetoucí) tak není moc velký problém před setměním najít místečko, kde se dá postavit stan. Ale musím čtenáře upozornit že jsem cestoval úplně sám větší skupina by mohla mít problémy. Katalánsko je velice suché v korytech potoků a říček většinou není ani kapka vody místo toho jsou v nich vyjeté koleje od džípů. Ale v každé vesničce před kostelem je fontánka s pitnou vodou. Při putováním vnitrozemím vám určitě zkříží cestu řeka Ebro. Je to na španělské poměry veletok ve kterém je vody dostatek po celý rok a je proslulá obřími sumci. Já jsem chtěl přes řeku přejet ve vesnici Mas de Calderer hledám most a nikde nic přitom v mapě je jasně zakreslen tak se ptám dvou staříků vysedávajících před domem ty mě posílají dva kilometry pod město na přívoz s tím že ve městě žádný most není. Asi 30 kilometrů západně od Tarragony stojí za to navštívit přírodní park Serra de Montsant je to spíše horolezecký ráj se spoustou jeskyň ale i cyklista si přijde na své. V okolí je několik starodávných vesniček všude okolo se rozprostírají vinice tak určitě stojí za návštěvu vinné sklepy ve vesnici Cornudella de Montsant.


Katalánské pobřeží
Samozřejmě vás čeká krásné moře, pláže, malebná města a městečka. Na kole se báječně jezdí ve městech po pobřežních promenádách kde je vždy vyhrazen pruh pro cyklisty. Někdy se ale nevyhnete tomu že budete muset jed po silnici 340 s hustým provozem a spoustou kamionů. Ačkoli je pobřeží velmi zalidněné v únoru jsou některé části jako po vymření. Několikrát využívám i přes zimní sezónu otevřených autokempů na pobřeží. Ceny jsou celkem mírné dokonce se mi stalo že majitel mávl rukou a něco mlel v tom smyslu že kvůli 4 eur nebude odemykat recepci a zapínat počítač. Přímo na pláži jsem spal akorát jednou protože všude jsou cedulky se zákazem stanování. A měl jsem docela štěstí když jsem začal stavět stan přímo po pláži projela policie, ale byl jsem za boudou pro plavčíky tak si mě nevšimli. Na jižní hranici Katalánska a Valenciana stojí za to navštívit Peniscolu městečko s nádherným hradem zapsaným jako památka UNESCO.


Po Katalánsku jsem cestoval (sólo) dva týdny najel jsem 1000 kilometrů poznal pár zajímavých lidí viděl kus krásné země a vyměnit únorové mrazy a iverze za příjemné středomořské klima stojí za to.



Fotogalerie:

















Dominik Kavan, 06.02.2008